Již dlouhou dobu víme, že Iapetus, Saturnův měsíc objevený Cassinim v r.1671 a pojmenovaný po jednom z Titanů z řecké mytologie, má jednu svou polokouli světlou (odráží 50% dopadajícího světla) a druhou extrémně tmavou (odráží pouze 5%). Ostatně, tato skutečnost hraje jistou roli i ve vědecko-fantastickém románu A.C.Clarka 2001:Vesmírná odysea. Zajímavé však je, že takto se jeví pouze ve viditelném světle. Při pozorování radiovými vlnami se jeví jako zcela homogenní. Podle intenzity odrazu radiových vln můžeme usuzovat, že světlou polokouli pokrývá zmrzlá voda s příměsí amoniaku. Tmavou část povrchu nejspíše pokrývá velmi tenká vrstva odlišného materiálu.

Jeho oběh je synchronizován s rotací Saturnu, takže mu ukazuje stále jen jednu tvář, jako náš Měsíc vůči Zemi. Kromě toho, že z povrchu planety na něj může být zajímavý pohled, se přímo nabízí domněnka, že tmavou polokouli pokrývá materiál nachytaný z mezihvězdného prostoru, protože při jeho pohybu kolem Saturnu je tmavá polokoule čelní. Důkaz však zatím chybí.

akademon.cz 2.4.2012: Kromě nestejné barvy polokoulí najdeme na něm ještě jeden velmi zvláštní rys. Po třech čtvrtinách délky jeho rovníku se táhne výrazný hřbet. Předpokládá se, že vznikl rozpadem měsíčku, který Iapetus obíhal v ekvatoriální rovině. Slapové síly ho postupně rvaly na kusy, které rovnoměrně dopadaly na Iapetův povrch v jeho rovníkové oblasti.