Hrocha obojživelného (Hippopotamus amphibius) známe všichni jako býložravce. Nicméně studie, kterou provedl zambijsko-německo-americko-britsko-švýcarský tým vedený prof.Marcusem Claussem z Curyšské univerzity, ukazuje, že nepohrdne ani masitým soustem. Pojídání masa a vnitřností mršin hrochem je vcelku běžným jevem, který byl zdokumentován na řadě míst východní Afriky. Za občasné sousto mu poslouží i uhynulí jedinci vlastního druhu. Objasňuje se tím řádově vyšší úmrtnost hrochů na anthrax (sněť slezinná) i jiné obdobné choroby, než postihuje ostatní býložravce. Občasné pozření vysoce kalorického masitého sousta možná vysvětluje i k poměru k hmotnosti těla malou konzumaci potravy. Oproti např. domácímu skotu má poměrově zhruba poloviční spotřebu rostlinné potravy, i když nepřežvykuje. Svou roli v tom ale hraje i trojdílný, mimořádně objemný hroší žaludek, obydlený mnoha druhy symbiotických prvoků. Hroch obojživelný spolu s hrošíkem liberijským (Hexaprotodon liberiensis) jsou jedinými žijícími druhy čeledi hrochovitých, jež náleží do řádu sudokopytníků. Na fotografii vidíme skupinu hrochů hodujících na mršině pakoně žíhaného (Connochaetes taurinus) ve východoafrické řece Mara roku 2011 (foto Christopher Dutton v Dudley J. P. et al., (2015), Carnivory in the common hippopotamus Hippopotamus amphibius: implications for the ecology and epidemiology of anthrax in African landscapes. Mammal Review. doi: 10.1111/mam.12056).

Klouda 14.12.2015: To by vysvětlovalo racionální základ staroegyptské legendy, podle které faraona Meniho sežral hroch. Ba možná i více: Pokud žere hroch jen mršiny, nespadl do vody živý Meni, ale jeho kadáver po úspěšném palácovém převratu.

Hrochomil 30.9.2017: Možná je nebezpečný, ale tohle je impozantní a pobaví...