Tkaninu, která hřeje nebo ochlazuje podle toho, zda je nám zima nebo horko, zhotovíme z dvojitých vláken, jedno z celulózy, druhé z triacetylcelulózy, obě pokryté uhlíkovými nanotrubicemi. V suchu dvojvlákna k sobě nelnou, jejich svazek je rozvolněný a tkanina propouští jen malou část infračerveného záření, které emituje lidské tělo. Infračervené vyzařování lidského těla představuje asi 40% tepelných ztrát, takže v tomto stavu tkanina hřeje. Při vzrůstu teploty a vlhkosti díky potu vlákna k sobě přilnou a vytvoří mnohem kompaktnější svazky. Vodivé pokrytí z uhlíkových nanotrubic se octne dosti blízko sebe, aby vznikla elektromagnetická vazba. Díky ní začne tkanina vyzařovat mnohem více infračerveného záření a ochlazuje nás. Na obrázku vidíme, jak to celé funguje (upraveno podle X.A.Zhang et al., Science 363, 619–623 (2019) 8).
