Kapičky vody poskakující po žhavém povrchu nejspíš viděl každý. Thomas M. Schutzius a Stefan Jung spolu s dalšími kolegy ze skupiny prof. Dimose Poulikakose ze švýcarské Spolkové vysoké technické školy v Curychu (ETH Zürich) dodali tomuto tzv.Leidenfrostovu jevu novou dimenzi. Nepoužili horký, ale extrémně hydrofobní povrch tvořený mikroskopickými válečky z křemíku, které pokryli fluorosilanem. Kapičky vody se na něm sníženého tlaku rozpohybují samy. Skáčou do stále větší výšky, až nakonec zmrznou. Můžeme to vidět na tomto videu. Klesne-li okolní tlak zhruba na 1% běžného atmosférického tlaku, kapička je méně přitlačována k povrchu a rychleji se odpařuje. Páry se u hydrofobního povrchu špatně rozptylují, takže vzniká tlak, který kapičku zvedá. Na obrázku vidíme kapku vody při výskoku (Spontaneous droplet trampolining on rigid superhydrophobic surfaces, Thomas M. Schutzius, et al, Nature 527, 82–85 (05 November 2015) doi: http://dx.doi.org/10.1038/nature15738). Podobné experimenty nejsou jen zajímavou hříčkou, ale mají značný význam pro získání povrchů, který budou samy odpuzovat vysráženou vodu. Nenavlhnou, nenamrznou a ještě se samostatně omyjí.
