Dnešní celosvětový happening Hodina Země 2012 je nepochybně správnou věcí, protože šetření elektrickou energií je na místě, a zahsnout na hodinu světla nikomu neublíží. Méně potěšující je to, že ji jako projev své podpory budou předkládat klimatičtí alarmisté, stoupenci globálního oteplování, kteří jsou přesvědčení, že bez drastického omezení emisí oxidu uhličitého budou změny podnebí tak rozsáhlé, až ohrozí naši civilizaci. Nicméně kolik z lidí, kteří zhasnou svá světla, skutečně ví, že nevyjadřují svou podporu vědecky prokázaným faktům, ale spíše největšímu vědeckému švindlu všech dob?
Alarmisté, kterým se tehdy tak ještě neříkalo, se zpočátku snažili své argumenty skutečně vědecky podložit. Když se jim to nepodařilo, přikročili alespoň k předstírání vědeckého konsenzu. Jejich současný přístup můžeme shrnout do následující mantry: „Máte pochybnosti o našich vědeckých závěrech? Ale všichni odborníci s nimi souhlasí, jste snad chytřejší než oni?“ Klesající zájem veřejnosti se zároveň snaží oživit předpovídáním stále větších a větších katastrof.
Postoj alarmistů se více podobá ideologii nebo náboženství než vědě. Disponují pravdou, o které nechtějí diskutovat, a jako starozákonní proroci hrozí apokalyptickými následky, pokud ji nepřijmeme. Svým stoupencům poskytují pocit účasti na něčem větším, co přesahuje naše životy a spasí celou Zemi. Se svými odpůrci zacházejí jako s heretiky. Nebojují s nimi jen pomocí vědeckých argumentů, ale i zpochybňováním jejich vědecké erudice a motivace.
V hlavách některých lidí zelená ideologie vhodně zaplňuje prázdný prostor, který po sobě zanechal krach komunistické ideologie a dlouhodobá krize křesťanství. Možná není náhoda, že o nebezpečí ohřívání Zeměkoule se začalo poprvé více hovořit asi před dvaceti lety. Skončila studená válka, zhroutilo se sovětské impérium a otevřel se prostor pro nová témata.
Pro některé politiky jde o lákavý způsob zviditelnění. Co může být lepšího, než neustálý boj za spasení lidstva od hrozby, která udeří až v budoucnosti přesahující nejen jejich volební období, ale i zhusta i jejich život. Výsledky takové práce jsou naprosto neověřitelné a finanční prostředky, které chtějí na tento boj vynakládat, obrovské.
Veřejnost prorokům zkázy vždy naslouchá, protože jejich oponenti vlastně nic zajímavého neříkají. I media je mají v oblibě. Zveřejnění se dočká zpráva o velké povodni v důsledku globálního oteplování, než informace o vlivu množství slunečních skvrn na teplotu atmosféry.
Současný stav snad nejlépe vystihuje stanovisko britské Royal Society, prestižního sdružení předních vědců založeného roku 1660. Můžeme si v něm přečíst, že „existuje široká shoda expertů o vzrůstu koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře a ohřívání některých míst planety. Podíl lidských aktivit na těchto procesech je určitě nezanedbatelný, byť i jiné vlivy jsou možné. Naprosto nejasný je další vývoj podnebí.“
Grafy převzaty z prezentace prof.Richarda A.Mullera z University of California v Berekeley, 1.10.2010.
