Hálkotvorné žlabatky druhu Antistrophus rufus mění poměr těkavých látek vydávaných hostitelskou rostlinou, kterou jsou dva druhy složnokvětých trvalek rodu Silphium česky smoloroň. Dospělí samečkové, kteří se na jaře vylíhnou, poznají údajně stonek rostliny, z něhož se vylíhne samička. Samička v hálce uvnitř stonku nevylučuje žádný svůj vlastní feromon, ale že sameček její přítomnost rozpozná podle změněných chemických signálů rostliny. Měl by to být první zjištěný případ, kdy hmyz aktivně mění chemizmus rostliny, aby tohoto jejího signálu využil při hledání partnera k páření. V chemické ekologii, nauce zabývající se chemickými vztahy a vazbami mezi organizmy, dochází často k překvapivým objevům. Rozvoj discipliny začal už někdy v polovině minulého století, kdy byla objevena chemická podstata prvních hmyzích feromonů, látek vydávaných často v nanogramových množstvích a sloužících k vnitrodruhové komunikaci. Feromony byly objeveny u nejrůznějších organizmů včetně jednobuněčných a dnes jsou chápány jako univerzální prostředky dorozumívání přinejmenším v živočišné říši a jejich absence je buď výjimkou nebo může svědčit o naší ignoranci v poznání daného druhu. Překotné pokračování rozvoje oboru umožnil pokrok v nových mikroanalytických metodách v 70. a 80. letech, především plynové chromatografie a hmotové spektrometrie. Objeveny byly i složité komunikační mechanismy mezidruhové, a infochemikáliím, které je zprostředkují, se říká kairomony, alomony nebo synomony, to podle toho, zda jsou evolučně výhodné pro příjemce, vysílajícího či pro oba komunikující organismy. Doslova hitem chemické ekologie posledního desetiletí se staly objevy komunikace na úrovni tritrofické. Sliny býložravého hmyzu stimulují napadenou rostlinu k uvolnění těkavých signálů, které přilákají predátora nebo parazitoida býložravce a fungují tedy jako chemické SOS signály rostlin. Účinky žíru na změnu složení těkavých emanací jsou tedy jen dalším případem ovlivnění chemizmu rostliny hmyzem a nemusí být v případě žlabatek takovým překvapení. O larvách hálkotvorných druhů hmyzu je známo, že manipulují k vlastnímu prospěchu morfologii i chemické složení tkání své hostitelské rostliny, výsledky zmíněné práce jen rozšiřují inventář takových manipulací a dokazují, že způsoby, jimiž žlabatky svého hostitele ovlivňují jsou rozsáhlejší a delikátnější, než jsme se dosud domnívali. Reakce na různé enantiomerické poměry monoterpenu pinenu jsou známým diskriminačním mechanizmem např. i při komunikaci některých kůrovců. Ani v tomto ohledu nemusí tedy jít o nic nečekaného. Kuriózní ovšem mohou být úvahy o evoluční výhodnosti takového vztahu. Na základě jakého selekčního tlaku se vyvinul, komu přináší zvýhodnění, může jej zneužívat predátor býložravce...?
Každého skeptického čtenáře ovšem napadnou i úvahy o věrohodnosti pozorování a platnosti závěrů. I když to nemusí platit absolutně, věhlas periodika (Proc. Natl. Acad. Sci. U.S.A.), v němž se zpráva objevila, odborná erudice entomologického pracoviště, z něhož vzešla (Entomologické oddělení Illinoiské university v Urbaně) i pověst jeho vedoucí, která zprávu časopisu komunikovala (prof. May Berenbaumové, svého času nejmladší členky Americké akademie věd), přece jen určitou zárukou jsou, že bude tento mimořádně zajímavý poznatek nejen nezávisle ověřen, ale že poslouží i jako vzor pro hledání podobných případů zneužití hostitelské rostliny svým býložravcem.
