Při rozhodování s rizikem využívá lidský mozek standardní push-pull strategii. Jedna polovina mozku tlačí k opatrnému jednání, druhá akceptuje převzetí rizika. Přetahováním mezi oběma dospějeme k rozhodnutí. Vyplývá to ze sledování mozkové aktivity při jednoduchém modelovém sázení u deseti pacientů s těžkou epilepsií. Elektrody zavedené do jejich mozků v rámci terapie umožnily sledovat aktivitu jednotlivých částí mozkových polokoulí během přijímání rozhodnutí.
„Když je pravá polokoule aktivní v oblasti vysokých γ frekvencí, máme tendenci riskovat. Vykazuje-li levá strana odpovídající aktivitu, vzniká odpor vůči riziku,“ shrnuje Pierre Sacré z Johns Hopkins University v Baltimoru, první autor publikace. V zásadě to souhlasí se staršími poznatky, že pravá hemisféra hraje větší roli při vzniku emocí, byť existují velké individuální rozdíly. Z on-line záznamu mozkové aktivity bylo možné přesně předpovědět, jak se pokusná osoba za chvilku rozhodne. Ze zkoumání mozkové aktivity nejspíš časem vyplyne i možnost, jak rozhodnutí ovlivnit. Nemusí to být jednoznačně negativní, např. pokud se podaří zlepšit rozhodování záchranářů či vojáků v nebezpečných situacích.
Účastníci experimentu sázeli 5 nebo 20 dolarů, zda tažená karta bude mít vyšší nebo nižší hodnotu než karta, kterou drželi v ruce. Pro zjednodušení byly ve hře jen dvě sady karet o sudých hodnotách .
