Díky pokročilým technikám syntézy a detekce se zrychluje rozvoj „vědy o cukrech“, tedy glykomiky. Cukry, zejména komplexní glykany, jsou ve středu pozornosti jako kritické mediátory komunikace mezi buňkami, což má význam v rozvoji rakoviny a infekcí, v imunitě i v interakci mezi vajíčkem a spermií. Ukazuje se, že řada genů a enzymů je tak či onak spřažena s přítomností glykanů. A tak glykomika zahrnuje výzkum nejen cukrů, nýbrž i na ně napojených proteinů. Řada biofarmaceutických firem se nyní zajímá o glykomiku. Mnohé z protilátek a hormonů jsou glykoproteiny a správná glykosylace je rozhodující pro účinnost příslušných, třeba syntetických, glykoproteinů. V roce 2001 vzniklo v USA Konsorcium pro funkční glykomiku se sídlem v La Jolla v Kalifornii. Vedoucí konsorcia, James Paulson, začínal s 40 výzkumnými pracovníky – dnes jich má 115, a to jak v USA tak v Evropě. Je před nimi obrovská práce, uvážíme-li, že strukturní rozmanitost glykanů mnohanásobně předčí jak DNA tak proteiny, kde jde vždy o lineární řazení monomerů, na rozdíl od mnoha větvených struktur cukrů. Objem práce je dokumentován výsledky citační analýzy – zatímco v roce 1990 se glykomiky v širším slova smyslu týkalo asi 10 000 citací, dnes jich je přes 60 000.