Počátkem tohoto roku se podařilo ukončit mnohaleté práce na dekódování lidského genomu (nazýváme tak zápis dědičných vlastností našeho druhu ve formě chemické sloučeniny - kyseliny deoxyribonukleové). Rozjetá mašinérie se nezastavila, takže pokračuje v luštění genomů dalších živočišných i rostlinných druhů. Nejnovějším tvorem, jehož genom známe alespoň v hrubých rysech, se stala proslulá japonská ryba fugu (čtverzubec fugu, dříve ježík, latinsky Fugu rubipes). Proč zrovna ona? Její dědičná informace je asi desetkrát menší než naše, což neznamená, že má desetkrát méně genů. Naše geny (úseky DNA, v nichž je zapsána struktura bílkovin a ribonukleových kyselin) jsou odděleny velmi dlouhými úseky, jejichž úlohu neznáme. Ty tvoří 98,5% naší DNA. Ryba fugu nic takového nemá, její geny jsou mnohem hustěji u sebe. Jak to, že ji to nevadí? Znamená to, že 98,5% naší DNA vlastníme zbytečně? Genom ryby fugu nám snad pomůže tyto otázky objasnit. Nepřekvapí asi, že po 11.září a v souvislosti s hrozbou bioteroristických útoků se pozornost genetiků obrátila i ke zhoubným bakteriím. Rozluštění genomu bakterií je mnohem jednodušší než u vyšších živočichů. Kompletní genetickou informaci moru již známe, a díky novým metodám studia genetické informace se podařilo určit přesnou strukturu toxinu, kterým bakterie anthraxu ničí buňky. Při návrhu nových, velmi účinných léků, jde o neocenitelné informace. Stanovit přesnou strukturu genu je jedna věc, ale také je třeba zjistit, co který gen dělá, což může být mnohem obtížnější. Ze studia rodin postižených vrozenou vadou, můžeme usoudit, který gen či geny jsou s ní spojeny. Např. v poslední době se podařilo identifikovat gen zodpovědný za vrozené vady řeči anebo pracovníci islandské firmy DeCODE Genetics Inc nalezli gen spojený s hlavní formou Parkinsonovy nemoci. Jaký je však mechanismus těchto dějů, o tom víme pramálo.
Doc.Jaroslav Petr z Výzkumné ústavu živočišné výroby dodává, že rybu čtverzubce známe obvykle z morbidních novinových zpráv o hromadných otravách východoasijských labužníků. Ryba patří k vybraným lahůdkám japonské a korejské kuchyně, ale její kůže a vnitřnosti obsahují jeden z nejprudších jedů živočišné říše tetrodotoxin. Pokud kuchař nedodrží při přípravě striktně postup, který zabrání potřísnění masa toxickými částmi těla ryby, je o tragédii postaráno. Tetrodoxin zabíjí své oběti mimořádně krutým způsobem. Gen pro tvorbu tohoto toxinu bychom ale v genomu čtverzubce hledali marně. Pro rybu jej vyrábějí symbiotické bakterie. Pokud jsou čtverzubci chováni "od jikry" v prostředí bez těchto bakterií, vyrostou v rybu, jejíž tělo jed neobsahuje.
