Je zvláštní, nakolik jsou teroristé, vyděrači a frustrování jedinci v zajetí tradičního myšlení. Při svém destruktivním jednání používají velmi standardních prostředků. Pokud sáhnu ke zbraním, jsou to nanejvýš palné zbraně, hořlaviny a trhaviny. Al Kajdá sice otevřeně vyhlásila úmysl získat zbraně hromadného ničení, tedy jaderné, chemické nebo biologické zbraně, její faktické kroky v tomto směru jsou naštěstí spíše úsměvné. Přitom útok pomocí elektromagnetického pulsu na datová či výpočetní centra ať už státu, finančních institucí, komunikačních center nebo velkých energetických společností, by způsobil mnohem větší škodu než výbuch. Vše by proběhlo velmi nenápadně a bez zraněných či usmrcených (alespoň během vlastního útoku), avšak napáchaná škoda by mohla být obrovská. Dostatečně silný elektromagnetický puls totiž zničí citlivé polovodičové struktury, takže obsah pamětí se vymaže a procesory přestanou být schopné řídit cokoli. Představme si banku nebo třeba úřad důchodového zabezpečení, který přijde o všechna elektronická data. Samozřejmě lze namítnout, že data jsou zálohována na různých místech, avšak i útok lze provést koordinovaně ve více lokalitách. Modely vypracované ve Spojených státech, kde si svou zranitelnost alespoň uvědomují a diskutují o ní, ukazují, že jednorázové vyřazení všech integrovaných obvodů by v důsledku kolapsu infrastruktury způsobilo během jednoho roku smrt 90% obyvatel. Něco takového je samozřejmě možné jen pomocí pulsů vyvolaných jadernými výbuchy, avšak i menší škody jsou zcela reálné. Potřebné zařízení se dá běžně zakoupit za desítky tisíc dolarů a návody k jeho zhotovení jsou na internetu za pakatel nebo úplně zdarma. Je zvláštní, že takovou akci doposud nikdo nepodnikl. Nebo k ní došlo a postižení celou záležitost raději tají? Ochrana je samozřejmě možná a není ani příliš složitá. Existuje zařízení zvané Faradayova klec, což je prostor obklopený vodivým materiálem, které zajistí, že dovnitř nepronikne elektromagnetické vlnění. Ve vědeckých laboratořích jde o celkem běžné zařízení. Nejde o příliš složitou, zato však ne příliš levnou záležitost. Zřejmě proto provozovatelé datových center a řídících systémů vyčkávají až do prvního problému. Ale pozor, statistika ukazuje, že naprostá většina společností, které utrpí závažnou ztrátu dat, v krátké době zkrachuje. Zůstává otázkou, co je příčinou: zdali je to vlastní ztráta nebo neutěšené poměry ve společnosti, které ji umožnily.