Bakterie rodu Geobacter produkují nepatrné bílkovinné vodivé nanodrátky, které lze využít k výrobě elektřiny. Geobacter je využívá k vodivému napojení na horniny, které mu nahrazuje dýchání. Vytvoříme-li 7 mikrometrů silný film z proteinu druhu Geobacter sulfurreducens mezi dvěma zlatými elektrodami, začne procházet proud. Pohyb náboje spustí vlhnutí proteinu vzdušnou vlhkostí. Jeden čtvereční centimetr bílkovinného článku poskytne 17 mikroampér při napětí 0,5 V. G. sulfurreducens je tyčinkovitá bakterie získávající energii redukcí síry.

„Konečným cílem je však vyvinout ještě výkonnější systémy. Například by tato technologie mohla být integrována do povrchů stěn, aby přispívala k napájení budov. Jakmile dokážeme produkovat proteiny v průmyslovém měřítku, jsou myslitelné velké systémy, které by přispívaly k udržitelné výrobě energie,“ říká hlavní autor studie Jun Yao z University of Massachusetts v Amherstu. Vědci přeměnili geneticky modifikované bakterie Escherichia coli na továrny produkující zmíněný protein, což zatím dostačuje pro laboratorní a nanejvýš poloprovozní testování. Dostatek proteinu pro výrobu elektřiny ve velkém zatím vyrobit neumíme.

Pavel 23.2.2020: Představy o napájení budov mi připadají dost mimo. Pro získání 100W by bylo zapotřebí přes 1000m2 plochy, tedy asi stěny deseti rodinných domků (na rozsvícení jedné žárovky!). Ano, může to být ve více vrstvách, ale jak pak zařídit snadný přístup vzduchu? Navíc to asi nebude perpetuum mobile, takže po násáknutí vlhkostí se to bude muset vysušit (s dodáním energie). Možná přes den to sluníčko vysuší a v noci to bude vyrábět elektřinu, ale za pošmourných podzimních dní budete potmě.

Erika 1.5.2020: Nevadí, že vrstvu z bakterií překryjeme filmem ze zlata? Dostane se vzdušná vlhkosti skrz zlato?

2.5.2020: Nevadí, zlatá elektroda je prodyšná. Není to souvislá vrstva, ale jsou v ní otvory. Vypadá jako zmenšený rošt.