Hned dva druhy ploskonosých opic z čeledi malpovitých (Cebidae) popsali vědci z Conservation International vedení Russellem Mittermeierem. Drobné opičky patří do rodu Callicebus, pro který se v češtině používá označení vdovka. Nesmíme je zaměňovat s vdovkami rodu Steganura, jež jsou příslušníky ptačí říše, konkrétně čeledi snovačovitých (Ploceidae). Nově popsané opičky dostaly vědecká jména Callicebus stephennashi a Callicebus bernhardi. Může se zdát celkem překvapivé, že i dnes čekají na zoology zcela neznámé druhy primátů, ale popisy nových druhů této člověku velmi blízké skupiny živočichů nejsou zase tak neobvyklé. Od roku 1980 bylo na celém světě popsáno 38 nových druhů opic, z toho 13 v Brazílii. Lví podíl má na těchto objevech nizozemský zoolog Marc van Roosmalen. Ten už dříve objevil neznámé opice jak z čeledi malpovitých tak i kosmanovitých (Callithricidae), konkrétně kosmana Callithrix acariensis a Calithrix manicorensis, kteří dostali jména podle brazilských řek Manicore a Acari. Kosmani i další druhy drobných amazonských opic jsou vážně ohroženými druhy. Hlavní hrozbu pro ně představuje ničení jejich přirozeného prostředí. Jisti si ale nejsou ani před původními obyvateli Amazonie. Ti loví tyto malé opičky (kosmani popsaní Roosmalenem jsou dlouzí asi 2O centimetrů se 40centimetrovým ocasem a dorůstají hmotnosti kolem 350 gramů) jen zcela výjimečně. Mnohem častěji je odchytávají a chovají je jako domácí mazlíčky. Mláďaty kosmanů si dokonce domorodé ženy zdobí účesy jako "živými klenoty". Dva z nově popsaných kosmanů popsal Roosmalen právě na základě exemplářů chovaných v zajetí. Roosmalen a Mittermaier často ani nemusejí putovat do odlehlých končin a navštěvovat izolované osady v pralese. Jejich "lovištěm" nových druhů se stala i velká slavnost, na které se sešli příslušníci 17 různých indiánských kmenů, protože účastníci slavnosti cestovali i se svými zvířecími mazlíčky. Nasbírané živé exempláře si odvážejí Roosmalen s Mittermaierem na svou základnu do brazilského Manaosu, kde dále chovají zvířata v zajetí až do smrti. Uhynulá zvířata pak zpracovávají pro potřeby muzejních sbírek. Čas od času musí zoologové pátrání po nových druzích živočichů přerušit. "Občas si musím udělat ve výpravách delší přestávku, protože stále nalézám nové a nové exempláře a nemám čas na to, abych je vědecky popsal," stěžuje si Roosmalen. Dalším místem, kde dochází k objevování nových, vědě doposud neznámých živočišných druhů, jsou laboratoře. Stejně jako do řady dalších odvětví biologie, proniká i do systematiky živočichů stále více molekulární genetika. Některé nové druhy nejsou popisovány na základě morfologických odlišností, ale podle výrazných rozdílů v dědičné informaci. Systematici tak někdy rozdělí jeden "starý" druh na několik "nových" druhů. Všechny tyto objevy dokazují, že v tropických pralesích žije velké množství dosud neznámých druhů savců. Kromě opic jsou to i hlodavci, letouni či hmyzožravci. Při tempu, jakým tropické pralesy mizí, zřejmě už mnohokrát nastala situace, kdy ze světa zmizel netopýr, rejsek nebo opice, které věda nestačila poznat. Podle domorodých bájí žijí v amazonských pralesích i velká, vědě neznámá zvířata. Jedním z nich by měl být přežívající druh obřího pozemního lenochoda. Tohoto živočicha prý není možné chytit, protože páchne tak silně, že lovci v jeho blízkosti nevydrží. Pro tyto hypotézy ale stále chybí hodnověrné důkazy a "páchnoucí obří lenochod"zatím mohou systematici zařadit do příbuzenstva českých hejkalů, bludiček nebo vodníků.
