Při syntéze molekul deoxyribonukleové kyselin DNA v buňkách může snadno dojít k záměně thyminu za uracil, což jsou velmi podobné sloučeniny, jež se liší o jedinou methylovou skupinu -CH3. Molekula DNA kvůli tomu nefunguje správně, takže buňky disponují různými mechanismy na opravu či eliminaci této chyby. Jednou z možnosti je udržování uracilu uvnitř buněk na nízké koncentraci. Zcela bez něj se neobejdeme, protože je důležitou součástí ribonukleové kyseliny RNA, kterou rovněž potřebujeme a která neobsahuje žádný thymin. Další možností je oprava míst v DNA, ve kterých je zabudován uracil. Začne působením enzymu hUNG2, který špatné místo v řetězci vyštípne. Jak zjistil tým prof. Jamese Stiverse z lékařské fakulty Johns Hopkins University, této situace využívají některé buňky k důvtipné obraně proti retrovirům, jež svou vlastní nukleovou kyselinu přepisují uvnitř buňky do DNA, která se pak zabuduje do buněčné DNA. K typickým retrovirům patří HIV. Jde o buňky, které se již dále nemnoží, např. některé buňky imunitního systému. Hladina uracilu v nich může být vysoká, protože žádnou další vlastní DNA již nemusí připravovat. Při syntéze DNA za vysoké koncetrace uracilu vznikne příliš mnoho chyb, takže až je enzym hUNG2 začne odstraňovat, celá molekula virové DNA se rozpadne.
