V současnosti se výzkum stále více soustřeďuje na sledování a ovlivňování procesů v živých buňkách. Je zjevné, že při tom potřebujeme do jejich nitra dopravit nejrůznější látky, jako např. DNA, bílkoviny nebo jiné makromolekuly, nanočástice nebo třeba celé buněčné organely. Zároveň je žádoucí co nejméně poškodit buněčnou membránu, aby si buňka pokud možno vůbec nepovšimla, že se něco děje. Používáme různé způsoby, např. mikroinjekce, viry nebo vytváření pórů v membráně elektrickým polem. Velice šetrnou metodu, jak do nitra buňky dopravit cokoli si přejeme, vyvinuly laboratoře Roberta Langera a Klavse Jensena z MIT. Jednotlivé buňky unáší proud vody v kapilárách, které se v jednom místě zužují pod rozměry buněk. Proud je tímto místem protlačí, přičemž se mírně zdeformují. V jejich membráně se objeví prasklinky, jež se rychle zacelí po průchodu zúžením a zaujetí původního tvaru. To je dostatečná doba, aby do nitra proniklo požadované činidlo. Výhodou je i velká rychlost nové metody, která umožní ovlivnit až 100.000 buněk za sekundu.