Erupci havajské sopky Kilauea v roce 2018, při které žhavá láva stříkala do výšky 60 metrů a popelem lehla oblast 33 kilometrů čtverečních se stovkami domů, spustil nejspíš vydatný déšť. Před výbuchem roste tlak v magmatické komoře, který okolní terén zvedne i o desítky centimetrů. „Erupce nastane, když je tlak v magmatické komoře dostatečně vysoký, aby rozbil okolní horninu, což magmatu umožní uniknout na povrch. Ale v tomto případě nedošlo před erupcí k žádnému významnému nárůstu. Je zajímavé, že když zkoumáme záznamy historických erupcí Kilauey, vidíme, že erupce sopky jsou téměř dvakrát častější v nejmokřejších obdobích roku,“ vysvětluje spoluautor publikace Jamie I. Farquharson z University of Miami. V anglické literatuře bývá výbuch sopky Kilauea v roce 2018 zván též "2018 lower Puna eruption" podle jména okresu, kde exploze proběhla.

Co pozorováno bylo, byly extrémní deště, a to i na havajské poměry. Západní, návětrná strana ostrova Hawaii (Big Island), nejrozlehlejšího ze souostroví, patří k místům s největšími srážkami na světě. Ročně tu naprší 8 - 10 metrů vody. Hornina v oblasti je velmi porézní, takže voda může proniknout na kilometry daleko i hluboko. Tlak vody v pórech v hloubce 1 až 3 km narostl před erupcí desetkrát, z 0,1 na 1 kPa, na nejvyšší hodnotu za posledních padesát let. Pevnost horniny poklesla, což usnadnilo pohyb magmatu a nakonec způsobilo erupci. „Pod tlakem magmatu se vlhká hornina rozbije snadněji než suchá hornina. Je známo, že změny v obsahu vody v podzemí mohou způsobit zemětřesení a sesuvy půdy,“ říká druhý autor publikace Frank Amelung rovněž z University of Miami. Vulkanologové již dříve u jiných vulkánů zaznamenali malé výbuchy páry a sopečná zemětřesení vyvolaná průnikem srážkové vody, avšak tak velkou událost pozorovali poprvé.