Magnetotaktické baktérie (viz akademon.cz 4.5.2004), které se orientují podle siločar magnetického pole, známe již od sedmdesátých let minulého století. K navigaci používají tzv.magnetosomů, což jsou krystalky magnetitu (oxid železnato-železitý) nebo greigitu (sulfid železnato-železitý) uzavřé v membráně. Magnetické pole jednoho magnetosomu je příliš slabé, než aby nějak napomohl při navigaci. Sdružují se proto do dlouhého rovného řetězce, který prochází celou buňkou. Dosud nebylo jasné, jak se tyto shluky magnetosomů rozdělují při buněčném dělení. Dohromady je totiž poutají magnetické síly, které jsou silnější, než síly jež vznikají při vytváření lipidové buněčné membrány během běžného buněčného dělení. Podařilo se to zjistit týmu Dirka Schülera z Ludwig–Maximilians Universität München. Studovali bakterii Magnetospirillum gryphiswaldense a zjistili, že počátek dělení probíhá standardním způsobem. Buňka se nejprve protáhne podle své nejdelší osy a uprostřed, kolmo na ni, začne vznikat nové membrána. Avšak před jejich definitivním oddělením se vůči sobě nakloní, přičemž vznikne síla asi 10 pikoNewtonů, dostatečná k odtržení magnetosomů od sebe. Protože známe magnetotaktické baktérie různých tvarů, je možné, že existují i jiné mechanismy dělení. Obr.Katzmann E. et al. 2011, Mol. Microbiol.