Genetici dlouho dumali nad tím, proč odlišné části řetězce DNA kódují touž aminokyselinu (viz akademon.cz 23.8.2004). Pro 20 aminokyselin máme 64 různých struktur deoxyribonukleové kyseliny. Např. aminokyselina serin může být kódována šesti různými způsoby. Poodhalit toto tajemství se podařilo prof. Philippu Cluzelovi z Harvard University a jeho studentu Arvindu R. Subramaniamovi. Zjistili, že při nedostatku určité aminokyseliny existují obrovské rozdíly v rychlosti syntézy bílkovin s obsahem této aminokyseliny, podle toho jakým způsobem je kódována. Při svých experimentech připravili celkem šest různých variant genu pro syntézu fluoreskující bílkoviny. V každé z nich byla aminokyselina serin kódována jinou strukturou. Tyto geny vpravili jednotlivě do buněk střevní bakterie Escherichia coli a sledovali podle fluorescence rozdíly v produkci bílkoviny. V prostředí bohatém na aminokyseliny žádné nepozorovali. Při nedostatku aminokyselin se produkce lišily až stonásobně. Způsobuje to odlišná struktura nevelkých molekul transferové ribonukleové kyseliny (tRNA), která dopravuje jednotlivé aminokyseliny do místa syntézy bílkoviny v buňce. Zatím není jasné, jde-li o způsob jakési regulace.

V současné době celkem slušně známe vlastní mechanismus syntézy bílkovin z aminokyselin v našich buňkách. Dochází k tomu v buněčných organelách zvaných endoplazmatické retikulum. O vlastním výběru a transportu jednotlivých molekul aminokyselin do endoplazmatického retikula nevíme prakticky nic. Přitom v buňkách musí existovat nějaký složitý systém, který to zajišťuje. Celkem snadno lze určit, že kdyby transport aminokyselin byl ponechán pouhé difuzi a jejich výběr toliko náhodě, syntéza bílkovin by byla mnohem pomalejší, než ve skutečnosti pozorujeme.