Molekula deoxyribonukleové kyseliny DNA má možnost v sobě nést velké množství informace. Zároveň známe mnoho nejrůznějších enzymů, jež umí tuto molekulu upravovat a přeměňovat, např.endonukleázy ji štěpí, ligasy spojují, transkriptázy rozmnožují, takže vlastně zpracovávají informaci. Idea, sestrojit na tomto základě počítač, se přímo nabízí. První experimentální kroky tímto směrem podnikl Dr.Leonard Adleman v roce 1994. Pomocí vzájemného samovolného spojování řetězců DNA úspěšně řešil ve zkumavce tzv.problém obchodního cestujícího, což je matematická úloha z teorie grafů. V zásadě jde o to, najít cesty spojující všechny dané body. Trochu dále pokročili nyní pracovníci izraelského Weizmanova ústavu ve spolupráci s dalšími odborníky z Izraele a Spojených států. Zapojili do hry i enzymy. Jejich počítač ve zkumavce umí určit, kolik opakujících se krátkých, shodných úseků je na řetězci DNA. Vlákno nejprve rozštěpí v místě sčítaného úseku. Spojením těchto štěpů s dalšími přidanými úseky DNA pak vznikly různé produkty, jejichž počet je úměrný počtu sčítaných úseků v původním řetězci, které mohou kódovat cokoliv, třeba jedničky nebo nuly.
Podíváme-li se, jaké úlohy jsou DNA počítače zatím schopny řešit, musíme přiznat, že ořezaná tužka a papír jsou nám zdatnějším pomocníkem a vývoj klasických elektronických počítačů pokračuje mnohem rychleji. Potenciál deoxyribonukleové kyseliny je spíše tušený, než že by bylo zřejmé k řešení jakým konkrétních úloh ji použít. Bez tohoto tlaku potřeby, a tedy i bez přítoku cílených investic, pokračuje vývoj jen velmi pomalu.
