Dlouholeté sledování dvou grónských ledovců v letech 2000 až 2006 přineslo zajímavé výsledky. Glaciologové sledovali rychlost pohybu, změny tvaru a úbytek ledovců Kangerdlugssuaq, který leží na grónském pobřeží Dánského průlivu mezi Grónskem a Islandem a Helheim, jež najdeme rovněž na jihovýchodním pobřeží. Ukázalo se, že jejich roční úbytky výrazně kolísají. Helheim, mimochodem jeden z nejrychleji se pohybujících ledovců na světě, tál od roku 2001 každý rok více s maximem v roce 2005, aby se v roce 2006 navrátil ke své původní hodnotě ze začátku pozorování v roce 2000. Oproti tomu ledovec Kangerdlugssuaq ztratil 80% celkového úbytku v letech 2000-2006 v jediném roce 2005. Rovněž došlo ke zrychlení jeho pohybu, avšak nepravidelně, nejvíce u pobřeží, ale 25 km dále ve vnitrozemí činil nárůst rychlosti je čtvrtinu pobřežního. Ledovec se tedy protahuje. Čili žádný pravidelný trend, nicméně úbytek ledu je nesporný. Ukazuje se, že čím více zkoumáme vývoj zemského klimatu, tím složitější se celý systém jeví. Kategorické závěry některých skupin vědců o vlivu lidské činnosti se proto zdají přinejmenším předčasné. Možná by bylo vhodnější se raději připravit na to, že naše klima se neustále mění a vyvíjí, než se ho zkoušet ovlivnit drahými, nejistými způsoby, které představuje např.Kyotský protokol.
28.3.2019: Ledovec Jakobshavn na západním pobřeží Grónska ztrácel během uplynulých dvou desetiletí nejvíc ledu na severní polokouli. Každoročně se snižoval o 40 metrů. Zlom přišel v roce 2016. Podle měření NASA mu od té doby ledu přibývá. Do roku 2017 tloušťka ledu narostla o 30 m. Způsobil to pokles teploty horních vrstev mořské vody v zálivu Disko, kde končí jeho splaz, o 2 oC.
25.6.2019: Růst tloušťky ledovce Jakobshavn rychlostí zhruba 30 m pokračoval loni a pokračuje i letos, jak vidíme na obrázku. Čím tmavší modrá, tím větší nárůst. Obrázek vznikl pomocí radarového mapování.
