V buněčné a molekulární biologii se v posledních deseti letech objevila řada výrazů, končících na -om; máme tak genom, proteom, metabolom, liopidom, interaktom a další. Nyní se objevil termín receptorom, který zahrnuje všechny složky hrající roli v přenosu buněčných signálů, především povrchové i vnitrobuněčné receptory takových signálů. Množství pochodů, jejichž průběh závisí na aktivaci receptorů, je obrovské, od modulace centrálního i periferního nervového systému, přes srdeční, zažívací, vyměšovací pochody až k imunologickým funkcím. Odhaduje se, že tyto receptory, tvořící receptorom, představují okolo 5 % celkového lidského genomu. Největší složkou lidského receptoromu je nadrodina receptorů svázaných s G-proteiny, jichž bylo analyzováno 735–802. Tato superrodina obsahuje pěr rodin: A (rhodopsinovou, citlivou ke světlu), B (sekretinovou, citlivou k hormonům a peptidům), C (glutamátovou, citlivou k aminokyselinám, iontům a chuťovým látkám), dále adhezní a pátou s podivným názvem frizzled/smoothen/Taste 2 (tedy kudrnatá/uhladit/chuť 2), která je aktivována jednak chuťovými látkami, jednak Wnt-proteiny, hrajícími úlohu ve vývoji tkání.