Důkladný radarový průzkum okolí marsovského jižního pólu ukázal, že zde existuje rozsáhlá oblast o průměru 1000 km, kterou tvoří vrstvy prachu, zmrzlé vody a tuhého oxidu uhličitého. Nízkofrekvenční radar z družice Mars Express rozeznává i podpovrchové struktury do hloubky 3,7 km, takže se podařilo určit celkové množství ledu. Je ho tu překvapivě mnoho. Kdyby roztál, pokryla by vrstvou vody silnou 11 m povrch celé planety. Přítomnost tekutiny na Marsu potvrzuje i snímek družice NASA Mars Reconnaissance Arbiter z 2.prosince 2006. V údolí Marinerů rozeznáme několik puklin, které obklopují světlejší oblasti. Tekutina, kterou proudila těmito prasklinami, impregnovala a zpevnila přilehlé horniny usazeninami. Nemuselo jít nezbytně o vodu, stejně dobře by posloužil i tekoucí oxid uhličitý. Při pozdější erozi byly okolní nezpevněné horniny sneseny a obnažily se tak světlé impregnované oblasti.

Sedm tmavých skvrn ze snímku oblasti poblíž vulkánu Arsin Mons interpretují Glen Cushing a J. Judson Wynne z U.S. Geological Survey jako vchody do desítky metrů hlubokých jeskyň. Snímek pořídila družice Mars Odyssey svou infračervenou kamerou a jejich skutečné rozměry se pohybují od 100 do 250 m. Každá z nich už dostala své jméno: Dena, Chloe, Wendy, Annie, Abbey, Nicki a Jeane. V této souvislosti se opět hojně hovoří o možnosti života na Marsu, avšak nejde o nic víc, než o pouhé spekulace, protože zatím postrádáme byť jen náznaky takových důkazů. Možná nejzajímavějším zjištěním je, klima se mění nejen na naší Zemi, ale i na Marsu. Vyplývá z pozorování, která probíhají již desítky let. Na rozdíl od pozemských skleníkových plynů jsou na Marsu nejdůležitějším faktorem prašné bouře, které mění albedo (odrazivost) planety. Mechanismus jejich vzniku doposud neznáme. Taková pozorování mohou mít velký význam i pro náš každodenní pozemský život. Podaří-li se nalézt shodné procesy na různých planetách, sotva můžeme předpokládat, že je způsobuje člověk.