Skupina vědců z MIT připravila nový senzor, který může přímo uvnitř živé buňky detekovat přítomnost karcinogenních látek. Tvoří ho uhlíková nanotrubice ovinutá dlouhou molekulou deoxyribonukleové kyseliny. Tento systém vykazuje fluorescenci v blízké infračervené oblasti spektra. Jsou-li přítomny sloučeniny, které DNA poškozují, reagují s ní a způsobí změny fluorescenčního spektra.
Americko brazilský tým prof. Raye H. Baughmana z University of Texas v Dallasu připravil papíru podobný materiál z uhlíkových nanotrubic. Použili k tomu standardní metodu výroby běžného papíru. Nechali vyschnout suspenzi uhlíkových nanotrubic různé tloušťky stěn ve vhodném rozpouštědle. Jeho mechanické vlastnosti jsou poněkud neobvyklé, protože při protažení se rozšiřuje. Způsobuje to zvláštní struktura, kdy ploché útvary se působením tahu deformují na prostorové, které zaberou více místa. Strukturu papíru z uhlíkových nanotrubic si můžeme prohlédnout na obrázku pořízeném AFM mikroskopem (Foto University of Texas).
Mnohem uspořádanější papír z uhlíkových nanotrubic, který je pevnější a má homogennější tepelné a elektrické vlastnosti, připravil Changhong Liu se svým týmem z čínské Univerzity Qinghua. Na křemíkové podložce nejprve standardním postupem vypěstovali uspořádané pole uhlíkových nanotroubic. Jejich polohu zafixovali a ještě je stlačili porézní membránou. Celý vrstevnatý systém slisovali válečkem z nerezové oceli. Folii pak odloupli od křemíkové podložky, membránu rozpustili ethanolem a získali tak homogenní folii z uhlíkových nanotrubic. Podobá se papíru natolik, že z ní můžete dělat papírové skládanky. Hlavní možnosti jejího využití vidí prof.Liu při výrobě superkapacitorů (kondenzátorů s velikou kapacitou).
Prof. Laura Ballerini z Terstské univerzity ve spolupráci se švýcarskými vědci studuje možnosti užití uhlíkových nanotrubic pro obnovu nervových vláken při jejich poraněních. Uhlíkové nanotrubice totiž mohou velmi dobře přilnout k membránám nervových buněk, vytvořit s nimi vodivý kontakt a přenést nervových vzruch, což je vlastně elektrický puls, přes poškozené místo.
S rostoucím zájmem o uhlíkové nanotrubice pochopitelně narůstá poptávka i po metodách jejich zkoumání. Doc. Jiwoong Park z Cornell University vyvinul metodu, která umožňuje studovat vodivost jednotlivých uhlíkových molekul. Vzhledem k tomu, že známe na sto nejrůznějších typů uhlíkových nanotrubic, které mohou vznikat ve směsi při jejich přípravě, má studium individuálních nanočástic značný význam. Svazek nanotrubic zapojí mezi dvě elektrody a změří jeho vodivost. Pak jednotlivé nanotrubice ozařuje laserovými pulsy. Zjištěné změny vodivosti odpovídají vždy té jediné zahřáté nanotrubici.
