Přítomnost nebezpečného žraloka bílého (Carcharodon carcharias, angl. great white shark) můžeme zjistit pomocí zlomků jeho deoxyribonukleové kyseliny, které se dostávají do vody ze slizu, výkalů a odloupnutých šupinek kůže. Hovoříme o eDNA (environmental DNA, DNA z prostředí), která zůstává ve vodě po všech tvorech. Je pro každého živočicha typická a metody stanovení velmi citlivé, takže můžeme určit, kdo se prohání ve vodách poblíž pláže. Jednoduchá analytická souprava umožňuje z 250 mililitrového vzorku mořské vody určit, zdali žralok bílý hrozí nebo odplul jinam. Přesné sledování jejich pohybu podle kalifornského pobřeží umožní podstatně vylepšít mapy výskytu.

„Dalším krokem bude integrace technologie eDNA do autonomních plavidel, která mohou být naprogramována, aby plavala podél pobřeží. Mohla by posílat informace o přítomnosti velkých bílých žraloků přímo místní Pobřežní stráží, aby koordinovala hlídkování,“ o dalším postupu hovoří šéf vědeckého týmu Christophere G. Lowe z California State University Long Beach. Metoda nefunguje jen pro žraloka, ale všechny živočichy. Nedávno skupina expertů sledovala zastoupení jednotlivých druhů ryb v toku řeky Rhony o délce 500 km.