Již 125 let víme, že luštěniny žijí v symbióze s půdními bakteriemi rodu Rhizobium, které umí přeměnit vzdušný dusík na amoniak, jež rostliny dokážou využít. Jak přesně jejich soužití probíhá, odhalil až nyní tým prof. Allana Downieho z John Innes Centre v britském Norwichi. Rostlinné buňky normálně před bakteriální infekcí kryje pevná stěna z polysacharidů, zejména pektinu. Dostane-li se s ní do kontaktu rhizobiální bakterie, buňka začne produkovat enzym, který pektin rozloží. Vznikne otvor, kterým bakterie pronikne do buňky. Zdaleka se uvnitř nemůže volně pohybovat. Pod místem průniku začne buňka okamžitě vytvářet jakýsi tunel, který směřuje skrze ni přímo k protější stěně. Bakterie přebývají pouze v něm. Cílem těchto výzkumů je přenést schopnost využít atmosférický dusík i na jiné zemědělské plodiny.

29.7.2015: Soužití rostlin a bakterií je zřejmě mnohem komplexnější. Topol a vrba, pokud rostou ve svém přirozeném prostředí, obsahují bakterie fixující vzdušný dusík přímo ve svých tkáních. Vyplývá to z výzkumů týmu Doc.Sharon Doty a jejích kolegů z University of Washington.