Zdokonalené rychlostní zobrazování jednotlivých molekul ukázalo, že proteinové motory používají náhodné pohyby, aby se přiblížily ke svým cílům.Při kontrakci, svalu nebo při dělení buňky závisí nutné pohyby na výrůstcích myosinu, které jakoby „kráčely“ k vazebným místům na svazcích proteinu aktinu. Pracovníci univerzity ve Filadelfii připevnili barvivo na myosinovou podjednotku a aplikovali superrychlé kmitání polarizovaného světla z různých směrů, aby získali mikrosekundové záběry orientace a rotace podjednotky. Po odpoutání od jednoho vazebného místa provede myosin krok vpřed na vzdálenost zhruba dvou třetin k dalšímu vazebnému místu. Neregulované kmitání jej pak dopraví přes zbytek dráhy. Nyní se technika používá ke studiu dynamiky molekulárních motorů při syntéze bílkovin.
Buněčné motory se klátí k vazebným místům
12.5.2013
