Rentgenovo záření skvěle zobrazuje kosti a jejich defekty, hůře již měkké tkáně. Chemik Lon Wilson z Rice University v texaském Houstonu navrhuje pro zvýšení kontrastu použít uhlíkové nanotrubice naplněné atomy jodu a pokryté vrstvou bílkoviny, která by zajišťovala jejich připojení na vybrané typy buněk. Čím těžší atom, tím více rentgenové záření rozptýlí, takže tkáně, ve kterých by se tyto nanočástice hromadily, by při rentgenovém zobrazení vypadaly světlejší. Dosavadní látky, které zvyšují kvalitu rentgenových snímků, se totiž přidávají pouze do krve a pobudou v organismu pouze krátkou dobu.
Jinou metodu vyvíjí tým prof. Sanjiva Sama Gambhira ze Stanford University. Využívá zlaté nanočástice, na něž připojil rovněž vhodnou bílkovinu, aby zajistil jejich připojení na žádaném místě, např. v nádoru. K jejich detekci pak využívá Ramanova rozptylu silného laserového paprsku. Výhodou této metody je její veliká citlivost, která umožňuje zobrazit mnohem větší detaily než dosavadní postupy.
Pan Jan Jelínek 6.4.2008: "zlaté nanočástice" ... Z dřívějších terapií revmatismu, kloubních potíží atp. jsou ale známy případy, kdy pacienti nesnášeli injekce koloidního zlata - a teď bych to měl dostat, aby ze mě šel dělat laueogram? Jak se toho pak tkáně zbaví?
akademon.cz 6.4.2008: Mezi koloidním zlatem a nanočásticemi zlata je velký rozdíl. Obecně jsou nanočástice velmi malé, nanometrových rozměrů, jak název napovídá. Mají odlišné vlastnosti a jinak působí na okolí než větší částečky téže látky. Nanočástice zlata tedy mohou na organismus působit odlišně než koloidní zlato. Působení nejrůznějších nanočástic na živé organismy je samozřejmě předmětem intenzivních výzkumů.
