Nádherně zachovalou zkamenělinu skoro úplné kostry vyhynulého druhu bažanta nalezli čínští paleontologové. Žil před sedmi až jedenácti miliony let při severovýchodním okraji Tibetské plošiny. Za živa vážil asi 2,5 kg. Podivuhodná je jeho extrémně dlouhá průdušnice (trachea), trubice spojující hrtan s průduškami v plicích. Natažená přesahuje délku celého těla. Jak vidíme na obrázku, její podstatná část ležela smotaná v několika smyčkách v dutině před hrudním košem. Trachea sama konečnou podobu zvuku nevytváří, ale určuje intenzitu a hloubku. Vyhynulému druhu bažanta zjevně příliš nepomohlo, že jeho křik zněl jako od mnohem většího tvora. Podobnou techniku v současnosti využívá asi 60 druhů ptáků, mezi nim např. jeřábi a ibisové. Panraogallus hezhengensis, jak se nový starý druh jmenuje, je zatím nejstarší nalezený.

„Objev extrémně dlouhé trachey u bažantů, kteří v současnosti dlouhé průdušnice nemají, ukazuje, že příběh evoluce ptačího zpěvu je komplexnější, než jsme si mysleli na základě pouze žijících druhů. Fosilie ukazuje, že snaha křičet jako nejlepší, největší nebo nejzlejší pták probíhá miliony let,“ komentuje jeden z objevitelů, Thomas Stidham z Čínské akademie věd. Pojmenování Panraogallus vzniklo kombinací slov panrao, čínsky smyčka, a gallus, latinsky kur. Hezhengensis odkazuje na lokalitu Hezheng v provincii Gansu, odkud nález pochází.