V prostředí chudém na živiny bakterie zvětšují povrch, jak jen zvládnou. Veškerou potravu získávají jenom povrchem skrze buněčnou membránu. Čím větší povrch mají, tím více živin získají. Kulovitý tvar není příliš příznivý, protože koule je geometrické těleso s nejmenší plochou vzhledem k objemu. Bakterie v oligotrofním (na živinu chudém) prostředí mohou vytvářet trubičky anebo vezikuly čili membránové váčky napojené na buněčnou membránu. Jak vidíme na obrázku, zřetězené vezikuly mohou dosáhnout úctyhodné délky. Bakterie jakoby vypouštějí ve vodném prostředí kořínky. Protože vezikuly připomínají drobounké perličky, oceánologové je tak pojmenovali a proces jejich tvorby zvou perlením (pearling).
„Zkoumali jsme flavobacterium, které je rozšířené v Severním moři. Myslíme si, že enzymy na povrchu perličkových řetězců zachycují, drží a rozloží laminarin a rozkladné produkty poté dopraví do buňky. Zdá se, že se to vyplatí. Hromadný výskyt flavobakterií po prudkém rozmnožení řas jasně dokládá evoluční úspěch,“ upřesňuje šéf výzkumného týmu Jens Harder z Max-Planck-Institut für Marine Mikrobiologie v Bremen. Laminarin, jehož chemickou strukturu vidíme na obrázku, je zásobní sacharid chaluh (angl. brown algae).
Těleso s největší plochou vzhledem k objemu má tvar červené krvinky, z obou stran promáčknutý disk. Hovoříme o bikonkávním tvaru (viz obr.). Je zajímavé, že bakterie nepoužijí takový tvar. Možná není příliš příznivý pro fungování buněčného jádra, které červené krvinky nemají, ale bakterie se bez něj neobejdou.
