Smolné jezero na Trinidadu je největším přírodním nalezištěm asfaltu ve světě. Je 75 hluboké a pokrývá plochu 40 hektarů. Další obdobná jezera najdeme v okolí, ale i v Kalifornii a Venezuele. Donedávna se předpokládalo, že v horkém toxickém asfaltu o teplotě až 55 stupňů Celsia, bez přítomnosti vody a kyslíku sotva může existovat jakýkoli život. Nicméně analýza směsi methanu, ethanu a propanu, která neustále jako bubliny z jezera uniká, ukázala, že plyny mohou být živočišného původu. Studie provedená pod vedením Dr.Dirka Schulze-Makucha z Washington State University ukázala, že Smolné jezero je plné bakterií, z čehož pouze 30% tvoří neznámé druhy.
Zmíněná jezera nejsou jediným přírodním nalezištěm asfaltu. V hloubce 220 m, 16 km od kalifornského pobřeží u Santa Barbary najdeme podmořské sopky vyvrhující asfalt. Vznikly asi před 40 tisíci lety. Zvídavého čtenáře jistě napadne, proč jejich objevitelé použili termín sopka a nikoliv třeba pramen nebo vývěr, když sopky vyvrhují láva a popel za mnohem vyšších teplot, než může asfalt existovat? Asfaltové výrony prostě jako malé sopky vypadají. Vzhůru z nich proudí kapky roztaveného asfaltu a síry a tekutého oxidu uhličitého. Asfalt díky své viskozitě nikam daleko neodteče a vytváří plochy a příkrovy podobné lávě.
