Nanotkaniny tvořené polymerními nanovlákny, dopované tzv. fotosensitizery, jsou efektivními producenty vysoce oxidativního, cytotoxického singletového kyslíku (¹O₂) během ozařování viditelným světlem. Schopnost dopovaných nanotkanin fotogenerovat ¹O₂ byla potvrzena fotooxidací řady substrátů. Baktericidní efekt nanotkanin byl prokázán na bakteriálním kmenu Escherichia coli DH5alfa a prokázal autodesinfikující účinek na povrchu nanotkaniny ozařované umělým nebo denním světlem. Nanotkaniny produkující ¹O₂ mohou mít řadu praktických aplikací. Lze je využít k syntéze produktů reakcí ¹O₂ s příslušným substrátem, s možností jejich snadné separace od vázaného fotosensitizeru. Nanotkaniny jsou vzhledem k malé velikosti pórů mezi nanovlákny schopny zachytávat bakterie a větší viry. Nanotkaniny dopované fotosensitizerem pak představují nové autodezinfikující, sterilní, krycí materiály např. pro medicínské aplikace, neboť kombinují vlastnosti cytotoxického ¹O₂ s velmi krátkým dosahem působení a průsvitných nanotkanin s velkým měrným povrchem, dobrou difůzí a permeabilitou pro ¹O₂ a bakteriálním záchytem. Enkapsulovaný fotosensitizer v nízké koncentraci uvnitř nanovláken nepředstavuje zdravotní riziko oproti jiným desinfekčním činidlům, neovlivňuje tedy např. hojení ran. Výhodou je dále fakt, že bakterie či jiné mikroorganismy nevykazují resistenci vůči ¹O₂ (oproti např. antibiotikům) a jsou touto formou kyslíku účinně inaktivovány. Koncept baktericidních nanotkanin založených na fotogeneraci ¹O₂ byl vyvinut na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.