Tvar atomových jader je jednou z nejsnadněji pochopitelných, ale také nejhůře měřitelných jaderných vlastností. Je známo, že jádra s počty protonů a neutronů kolem jistých "magických" hodnot (odpovídajících uzavření protonových a neutronových slupek) jsou v podstatě kulatá, zatímco ostatní "nemagická" jádra mají větší či menší deformace.
Zajímavé jsou případy, kdy několik nejnižších excitací jednoho daného jádra vykazuje několik kvalitativně odlišných tvarů - od kulatých až po silně deformované. Podle posledních výzkumů je jedním z nejvýraznějších příkladů této tzv. tvarové koexistence jádro stroncia 76. Obyčejné stroncium 88 má vedle 38 protonů 50 neutronů, což je v souladu s pravidlem, že počet neutronů ve stabilních těžších jádrech vždy výrazně převyšuje počet protonů (důsledek vzájemného elektrického odpuzování kladně nabitých protonů). Stroncium 76 má však stejný počet protonů i neutronů a je tedy silně nestabilní. Pomocí speciální experimentální aparatury, instalované na zařízení ISOLDE v ústavu CERN, se však toto jádro podařilo vytvořit a s dostatečnou statistikou proměřit jeho rozpad. Bylo zjištěno, že jeho základní stav vykazuje dosud pravděpodobně největší známou stabilní deformaci - toto jádro si můžeme představit jako protáhlý elipsoid s dvojicí vedlejších poloos cca o 40 % zkrácených ve srovnání s hlavní poloosou (pro vzbuzené, rychle rotující stavy některých jader byly naměřeny ještě větší deformace, s poměrem poloos řádově 1 : 2, ale u stroncia 76 se na rozdíl od těchto případů jedná o nejnižší energetický stav). Výzkum exotických jader, tj. jader vzdálených běžně se vyskytujícím poměrům počtů protonů a neutronů, představuje jeden z nejrychleji se rozvíjejících oborů jaderné fyziky. Kromě jaderné astrofyziky, která zkoumá původ prvků ve vesmíru, jsou experimentální výsledky této oblasti vysoce žádoucí také pro teoretickou jadernou fyziku, zabývající se obecnými vlastnostmi silně interagujících mnohočásticových systémů. Zvláště zajímavá se jeví tzv. N=Z jádra, tedy jádra s přibližně stejnými počty protonů a neutronů, která oproti obyčejným jádrům známým z přírody vykazují řadu kvalitativně nových efektů. K těmto jádrům patří i výše zmíněné stroncium 76.
