Na Heidelberské univerzitě odhalili zajímavý mechanismus, kterým do pitné vody v PET lahvích proniká antimon, jež je, jako ostatně každý těžký kov, ve větším množství jedovatý. Ve vodě v lahvích z polyethylen tereftalátu (PET) bylo při analýze zjištěno 375 až 626 ppt antimonu (ppt je jednotka znamenající jedna částice z tisíce miliard částic), zatímco ve vodě z polyethylenových lahví najdeme jen 8 ppt antimonu. Množství tohoto kovu ve vodě pochopitelně závisí na době, po níž se v plastových lahvích nachází. Jak se však nepříliš běžný kov dostane do plastů? Jde o zbytky katalyzátoru, který se při výrobě polyethylen tereftalátu používá a jehož nepatrné zbytečky zůstanou i ve výsledném produktu. Antimonu je v lahvované vodě tak malé množství, že se nemusíme obávat otravy akutní ani chronické, nicméně jde o další nepatrný příspěvek k zamoření našeho životního prostředí.
