Zajímavé možnosti návratu k analogovým výpočtům otevírá práce Anderse Porse, Michaela G. Nielsena a Sergeye I. Bozhevolnyie z Jihodánské univerzity (Syddansk Universitet). Připravili speciální povrchy, které při vlnové délce 800 nm fungují pro intenzitu dopadajícího záření jako integrátor nebo diferenciátor. Základem je zlatá destička pokrytá vrstvou oxidu křemičitého, slabší než vlnová délka dopadajícího záření. Na ní se nacházejí zlaté kvádříky mikrometrových rozměrů. Právě jejich velikost a rozložení určují, zda povrch bude derivovat nebo integrovat. Tento jev způsobuje vhodně nastavená plasmonová rezonance, čímž rozumíme kmity vodivostních elektronů na rozhraní prostředí s různou permitivitou.