Míru vzájemného altruismu určují normy a chování skupiny, v níž člověk žije. Významné zjištění popírá starší antropologické hypotézy, že vzájemná pomoc stojí na mnohem pevnějším, snad až genetickém základu. Mnohaletý výzkum spojený s experimenty u tanzanského kmene Hadzů ukázal, že altruistické tendence se přizpůsobují poměrům ve skupině, ve které momentálně žijí. Psycholog Kristopher M. Smith z University of Pennsylvania, první autor publikace, upřesňuje: “Rovněž jsme zjistili, že individuální ochota sdílet se mění rok od roku podle aktuálních sousedů. Žádný důkaz o upřednostňování soužití s kooperativnějšími lidmi jsme nenalezli. V některých táborech každý přispívá a v jiných jen velmi málo. V náhodně sestavených skupinách bychom očekávali, že příspěvky budou podobné ve všech táborech.“

Vzájemný altruismus je důležitou součástí lidské společnosti, který byl klíčový pro přežití v primitivnějších podmínkách. Podělit se na svůj úkor o vlastní zdroje s geneticky nespřízněnou osobou, která se nemůže okamžitě odvděčit, vytváří její závazek do budoucna, až bude situace opačná. Samozřejmě existuje riziko, že altruismus nebude opětován.

Předmětem studie byl vymírající kmen Hadzů od jezera Eyasi v Tanzánii. Důvody shrnuje jeden z autorů publikace, Ibrahim A.Mabulla z National Museum of Tanzania: “Hadzové jsou jednou z posledních populací na planetě, která žije podobně jako naši předkové po miliony let.“ Většinu potravy získávají lovem a sběrem. Žijí v táborech v málo početných otevřených skupinách. Počet členů kolísá podle toho, jak lidé přicházejí a odcházejí.

Studie probíhala v letech 2010, 2013, 2014, 2016 v 56 táborech s 383 dospělými jedinci různého věku. 137 z nich se výzkumu účastnilo opakovaně. Místo peněz, které jsou obvyklé při obdobných experimentech ve vyspělejších oblastech světa, byly předmětem darů slámová stébla naplněná medem. Mezi Hadzy jde o vysoce ceněnou komoditu.