Akumulátory s vysokou kapacitou založené na reakci taveniny se vzduchem studuje laboratoř prof. Stuarta Lichta z George Washington University ve Washingtonu D.C.. Zatím nejslibnější se zdá systém založený na slitině vanadu s borem o složení VB2. Vzdušný kyslík ji oxiduje na oxid vanadičný V2O5 a boritý B2O3, přičemž vzniká proud. Při nabíjení se oxidy redukují zpět na kovový vanad a bor a do vzduchu uniká kyslík. Takový akumulátor se hodí pro ukládání energie, protože v objemu jednoho litru lze uskladnit 97 MJ. To je podstatně více, než umožňují jiné dostupné systémy, např.lithiové články. Jejich nevýhodou je vysoká provozní teplota, která činí 700 - 800 stupňů Celsia. Na druhou stranu tavenině nevadí teplo, které vzniká průchodem proudu (Joulovo teplo) a jež omezuje klasické systémy. Kdybychom v běžném automobilovém olověném akumulátoru dosáhli proudové hustoty, kterou umožňuje vlastní chemická reakce, roztavil by se. Laboratoř prof.Lichta testuje i systémy založené na uhlíku i železe, ale vanado-borová baterie se zdá nejslibnější.
Následující tabulka shrnuje množství využitelné energie uložené v různých materiálech:
| akumulátor vzduch-bor-vanad | 97 MJ/l |
| článek lithium-vzduch | 22 MJ/l |
| automobilový olověný akumulátor | 0,34 MJ/l |
| benzin | 36 MJ/l |
| propan | 26 MJ/l |
| vodík za tlku 70 MPa | 5,6 MJ/l |
| Uran 235 | 1.546.000.000 MJ/l |
