Historik a astrofyzik Mathieu Ossendrijver z berlínské Humboldtovy univerzity rozluštil obsah pěti babylonských klínopisných tabulek uložených v Britském muzeu, které pocházejí z doby 350 až 50 let př.n.l. Dokládají, že tehdejší astronomové užívali abstraktní geometrie při svých výpočtech, což jsme tak úplně nepředpokládali. Po svém vzniku byla geometrie dlouho vázána na konkrétní fyzické objekty. Např. úsečky představovaly hranice polí a úhelníky pozemky. Ačkoli k oddělení geometrie od jejích fyzických nosičů dospěli Babyloňané někdy v letech 1.800 - 1.600 př.n.l., doklady užití geometrických metod v astronomii chyběly.
Na zmíněných klínopisných tabulkách najdeme konkrétně popis výpočtu pohybu planety Jupiter na základě pozorování jeho denních posunů. Podstatu metody vidíme na obrázku (upraveno podle M. Ossendrijver, Ancient Babylonian astronomers calculated Jupiter’s position from the area under a time-velocity graph, Science 29 Jan 2016: Vol. 351, Issue 6272, pp. 482-484 DOI: 10.1126/science.aad8085) V grafu je vynesena závislost denního úhlového posunu Jupitera na čase po dobu 120 dní. Celkový posun za delší dobu, konkrétně v grafu za 60 dní určíme jako plochu odpovídajícího lichoběžníku. Tu nejsnáze určíme jako plochu obdélníku o shodném obsahu. Evropští učenci tuto metodu vynalezli až ve 14.století.
I když si to neuvědomujeme, s babylonským přínosem matematice se setkáváme prakticky denně. Staří Babyloňané pro své výpočty užívali šedesátkovou soustavu. Z té doby nám zůstalo dělení hodin a jak časových, tak úhlových minut na šedesát dílu. Zavedli rovněž měření úhlů pomocí 360 stupňové stupnice.
