Vyhlásit plán letu lidí na Mars je snadnější než takovýto nákladný a složitý čin realizovat. Zajištění zdraví a života astronautů může být podstatně komplikovanější než technická stránka expedice. Jeden problém může být horší než druhý. Americký Státní úřad pro letectví a kosmonautiku NASA určuje počet zdravotních ohrožení letu na více než 55. Američané stále považují za jedno z největších nebezpečí vystavení lidí jaderným částicím přicházejícím ze Slunce i z vesmíru. Lidé na Mezinárodní kosmické stanici i při letech na oběžné dráze kolem Země jsou přece jen do určité míry chráněni zbytky naší atmosféry, ale astronautům na stálé měsíční základně i při letu k Marsu hrozí, že dostanou značnou úhrnnou dávku kosmického záření. A stále nevíme, nakolik to může ohrozit dědičnou hmotu DNA nebo spustit proces bujení buněk. Výzkum se bude muset soustředit i na to, zda kosmické záření nemůže poškodit mozek, vyvolat v něm strukturální a chemické změny, které by ovlivnily schopnost učení a paměti. Těmito výzkumy se už zabývají v Brookhavenské národní laboratoři New Yorku. Pokusy s využití urychlovače testují vliv částic na kultury myších a lidských neuronů. Ukazuje se, že vykazují známky poškození. Ještě se těžko vyjádřit k tomu, co to znamená pro astronauty, konstatuje radiolog Marcelo Vazques. Přesto, že člověk vstoupil do vesmíru už před čtyřmi desetiletími, stále ještě nedokážeme zcela vyhodnotit vliv beztíží na lidský organismus, zda se například astronauti z dlouhodobého letu nebudou vracet s osteoporózou. Jak se to projeví na svalech, krevním tlaku? Vystačí posádce dvě hodiny cvičení denně, což se dnes považuje za minimum? Nepomůže zachovat dobrý zdravotní stav například umělá vibrace těla? Mezi nevyřešené problémy zahrnuje NASA i psychologickou snášenlivost posádky. Příklad letu dvou sovětských kosmonautů na Saljutu 7 v roce 1982, kdy po sedm měsíců spolu prakticky nemluvili, protože se nesnášeli, stále varuje.
