Eukaryotní organismy jako my však nepoužívají transkript mRNA v té formě, jak je přepsán z DNA, ale do struktury bílkoviny je přeložena až jeho upravená forma. Jednou ze základních úprav primárního transkriptu je vystřižení nekódujících oblastí genu (intronů) a spojení kódujících úseků (exonů). Tomuto procesu se říká sestřih (splicing). Sestřih, na kterém se podílí řada proteinů i malých RNA, závisí na určitých signálních sekvencích, které navíc musí být přítomny v sestřihované molekule RNA ve správné vzájemné pozici. Některé sekvence jsou pro sestřih nepostradatelné, jiné slouží jen k zesílení nebo naopak k zeslabení signálu označujícího sestřihové místo. Podle sady těchto sekvencí pak sestřihový mechanismus rozpozná hranice exon - intron a dojde k vyštěpení nekódující sekvence.
Rozmanitost úprav mRNA v evoluci a ve vzniku nemocí
1.8.2004
