Australský zoolog David Lindemayer z Australian National University spolu se svými spolupracovníky zjistil, že australská vačice Trichosurus caninus ve skutečnosti zahrnuje dva samostatné druhy. Vedle morfologických rozdílů potvrdily zařazení vačic ke dvěma různým druhům i výsledky genetických analýz. Vačice ze severní oblasti , tedy z horských pralesů Queenslandu a Nového Jižního Walesu má menší ušní boltce, kratší nohy a delší a chlupatější ocas. Kromě toho se od "jižních" vačic z pralesů ve státě Victoria liší i 3% dědičné informace. Lindemayer navrhuje pro severní krátkouchou vačici ponechat vědecké jméno Trichosurus caninus, protože druh byl poprvé popsán právě podle exemplářů ze severní oblasti výskytu. Jižní dlouhouchá vačice by měla nést vědecký název Trichosurus cunninhgami. Svědky podobných objevů budeme stále častěji. V současné době hned několik mezinárodních týmů vynakládá obrovské úsilí na zefektivnění "inventarizace" pozemského života. Do taxonomie se nezadržitelně derou nové technologie včetně internetu, digitalizace obrazu a jeho počítačové analýzy. Za posledních dvě stě padesát let se podařilo biologům popsat asi 1,7 milionů druhů. Celkový počet pozemských druhů se stále ještě jen odhaduje a výsledná čísla se pohybují v širokém rozpětí od 4 milionů do 100 milionů druhů. Skupina taxonomů sdružených v rámci projektu All Species Foundation sdružující na první pohled možná poněkud nesourodé společenství odborníků na taxonomii pozemských organismů a expertů na internetové technologie si vytyčila ambiciózní cíl popsat a pojmenovat během následujících 25 let všechny pozemské organismy. Je to opravdu velké sousto. V současné době pracuje na světě asi 10 000 taxonomů a ti ročně přidají do seznamu pozemského života asi 15 000 nových položek. Přitom nejméně taxonomů pracuje v zemích, které jsou z hlediska pestrosti druhů nejbohatší. All Species Foundation proto plánuje vyškolit pro tyto země odborníky, kteří by dokázali sbírat biologický materiálů a provést jeho základní taxonomické zpracování. Pro tyto účely vyvíjí například o počítačové programy, které dokážou určit organismus na základě analýzy jeho digitalizovaného snímku. Velkou pozornost věnuje technologiím analýz dědičné informace, protože genetická data hrají v taxonomii stále významnější roli. Pracuje se na interaktivních elektronických "klíčích", s jejichž pomocí dokáže přírodovědec i v terénu spolehlivě určit druhovou příslušnost nalezeného organismu. Popisy nových druhů by měla výrazně usnadnit i veřejně databáze tzv. e-typů dostupná volně na internetu. All Species Foundation hodlá zvýšit v nejbližších letech tempo popisu nových druhů na čtyřnásobek stávajících počtů. Nový druh je popsán podle nalezených exemplářů, které pak slouží jako tzv. holotypy. Potíž v práci s holotypy spočívá v tom, že se za nimi musí cestovat do institucí, jež je uchovávají. Elektronické záznamy o holotypech včetně jejich digitalizovaného obrazu (tzv. e-typy) by taxonomům ušetřily vysedávání v herbářích nebo muzejních sbírkách.
Je zřejmé, že ani stávající informační báze nejsou využívány efektivně a nejsou pro efektivní práci ani konstruovány. Iniciativa Catalogue of Life, ve které spojili síly britští, japonští a američtí taxonomové, si proto klade za cíl propojit během příštích deseti let do jediného funkčního celku všechny elektronické taxonomické databáze. V současné době lze v rámci Catalogue of Life využívat 18 databází včetně specializovaných databází Antbase věnované mravencům, FishBase s údaji o rybách, AmphibiaWeb shrnující potřebné taxonomické údaje o obojživelnících nebo ILDIS o motýlokvětých rostlinách. Ve své finální podobě by měl "katalog života" propojit asi 200 databází. Neobejde se to bez problémů. Ty jsou patrné už dnes, kdy Catalogue of Life obsahuje údaje o 260 000 organismech, ale figuruje v něm 420 000 jmen. Je to tím, že mnohé druhy byly popsány hned několikrát a vystupují v databázích pod několika jmény. Jedním z prvních úkolů je proto v databázích provést "generální úklid".
