Nedávné studie lidského a šimpanzího genomu naznačují, že vysoká podobnost soustavy genů v obou organismech nevysvětluje, proč se člověk v tolika ohledech liší od svých příbuzných šimpanzů. Skupina amerických badatelů definovala 110 549 oblastí nekódující DNA, které jsou prakticky stejné u všech studovaných savců. Dále však definovala 992 oblastí, které jsou pro člověka typické – leží v blízkosti genů hrajících úlohu v činnosti mozku, zejména při tvorbě mezibuněčných spojů. Předpokládá se, že do hry je zahrnuta i regulační RNA: Závěry podporují i práce dalších laboratoří.