Západoantarktický ledovec o rozloze 580.000 km čtverečních, který pokrývá menší, západní část Antarktidy, nepochybně taje. Avšak podle zjištění týmu profesora Johna Stonea z University of Washington taje již 10.000 let. Původně byl asi o 1,5 km tlustší než dnes. Je velmi pravděpodobné, že za 7.000 let zmizí úplně, což by znamenalo katastrofický nárůst vodní hladiny světového oceánu asi o 5 m. Dle prof.Stonea jde zřejmě o poslední zbytek po době ledové. Na severní polokouli roztály ledovce pokrývající významné části Evropy a Severní Ameriky asi před 10.000 tisíci lety, na jižní polokouli se tento proces poněkud opozdil. K těmto výsledkům došli vědci na základě zkoumání vlivu kosmického záření na hory vyčnívající z ledu, který je tím výraznějším, čím déle není hornina stíněna ledem.
Ve světle posledních výzkumů se zdá, že aktivity typu Kyotského protokolu jsou nejspíš marným pokusem člověka ovlivnit mocný běh přírodních sil. Místo vyhazování peněz na nákladnou a nejspíš zbytečnou změnu struktury hospodářství, bychom se možná měli připravovat na to, co stejně přijde.
13.5.2014: Poslední výzkumy, které provedli glaciologové z University of Washington pod vedením Iana Joughina potvrdily a upřesnili původní výsledky prof.Stonea. Pomocí radaru zjistili, že antarktický Thwaitesův ledovec je nestabilní a v rozmezí 200 až 1.000 let roztaje natolik, že jeho zbytky sklouznou do Amundsenova moře. Způsobí to zvýšení hladiny světového oceánu až o půl metru. Neděje se tak, jak by jistě leckdo rád slyšel, v důsledků vypouštění oxidu uhličitého do atmosféry, nýbrž jde o důsledek oteplení po skončení poslední doby ledové. Thwaitesův ledovec je pojmenován po prof. Fredriku T. Thwaitesovi, odborníku na ledovce.
5.6.2014: Tání Západoantarktického ledovce potvrzují i čtyřicet let trvající výzkumy prof. Erica Rignota z University of Californina v Irvine. V letech 1973 - 2013 sledoval šest masivních ledovců v oblasti Amundsenova moře. Za tu dobu vzrostlo množství vody odtékající z nich o 77%.
15.6.2014: Na tání Thwaitesova ledovce má vliv i geotermální teplo. Při radarovém průzkumu jeho podloží nalezl geofyzikální tým z University of Texas v Austin pod vedením Dustyho Schroedera četné zdroje geotermální energie na velké ploše.
