Anglický výraz pro hvězdu, tedy star, byl podkladem pro vznik termínů jako pulzar (pulzující hvězda) nebo kvazar (kvazi-hvězda). Máme teď i magnetary, tedy jakési magnetické hvězdy. Bylo jich objeveno zatím dvanáct v naší galaxii nebo v její blízkosti. Protože jejich životnost je pouze asi 10 000 let, jsou jich zřejmě statisíce už vyhaslých. Jde tu zřejmě o typ neutronových hvězd, nesmírně rychle rotujících (přibližně jednou za 5 až 11 sekund!) a vydávajících gama-záření o děsivé intenzitě. Jeden takový magnetar objevený v srpnu 1979 vydal za dvě desetiny sekundy tolik energie jako Slunce vydá za 10 000 let! Magnetické pole magnetaru je tak silné (přes 1015 gaussů čili 1011 tesla), že po určité době způsobí prasknutí pevného obalu hvězdy, což vede k "hvězdytřesení" a tvorbě obřího elektrického proudu a postupně k vyslání rentgenového a gama-záření o ohromné intenzitě. Ta intenzita je tak velká, že přes nemalé vzdálenosti mezi magnetarem a Sluncem (50 až 100 tisíc světelných let) téměř všechny příslušné detektory gama-záření vyslané na kosmických sondách byly při výbuchu jedné takové hvězdy během milisekundy vyřazeny dočasně z provozu.