Trilobiti jdou pěkně v řadě za sebou. Zkameněliny trilobitů Ampyx priscus z marocké břidlicové formace Fezouata nacházíme srovnané v zástupech za sebou, v počtech od tří do 22 jedinců. Důkladné studium lokality prokázalo, že ke srovnání trilobitů nedošlo až po jejich smrti. Kolektivní chování členovců má zjevně velmi dávný původ. Nalezení trilobiti Ampyx priscus mají tělíčka dlouhá od 16 do 22 mm. Protože byli slepí, kontakt udržovali pomocí dvou dlouhých ostnů nebo chemicky.
O příčinách kolektivního chování trilobitů spekuluje první autor publikace Jean Vannier z Université de Lyon: „Vzdálenosti mezi jedinci jsou relativně krátké a zřídka přesahují dvojnásobek délky těla. Často jsou v přímém kontaktu prostřednictvím svých dlouhých ostnů. Pohyb v řadě snižuje hydrodynamický odpor a šetří tak energii. Navíc řada mohla mást predátory a snížit riziko útoků. Nález ukazuje, jak 480 miliónů let staří členovci použili svou neuronální komplexitu k dočasnému kolektivnímu chování, možná kvůli reprodukci nebo podnětům z okolního prostředí.“
