Největší pozorovanou explozi studovali astronomové v uplynulých dvou letech. Nejjasnější supernova SN2016aps vznikla explozí hvězdy o hmotnosti 50 až 100 našich Sluncí vzdálené 4,6 miliardy světelných let. Energie uvolněná výbuchem přesáhla 1021 YJ (yotta joulů), tedy číslo s 44 nulami. Typická supernova vzniká při výbuchu hvězdy o hmotnosti 8 až 15 Sluncí. Extrémní není jen velikost výbuchu, ale i neobvyklé množství vzniklého záření, jehož energie přesáhla 5 x 1020 YJ. Normálně se jako záření uvolní asi 1 % energie exploze, zatímco u SN2016aps je to možná až 50%. Ze spektrálních měření vyplývá, že výbuch a vznikající záření přiživila na vesmírné poměry neobvykle hustá plynná obálka (circumstellar medium), jejíž hmotnost zahrnujeme do množství vybuchlé hmoty.
První autor publikace Matt Nicholl z University of Birmingham upřesňuje: „Hvězdy s extrémně velkou hmotou podléhají před zánikem silným pulzacím a setřesou obří plynovou obálku. Může to být způsobeno procesem zvaným párová nestabilita (pair-instability supernova), o kterém fyzici spekulují posledních 50 let. Při správném načasování vybuchující supernova dožene tuto obálku a při kolizi uvolní obrovské množství energie. Myslíme si, že je to jeden z nejpravděpodobnějších kandidátů tohoto procesu, který byl dosud pozorován, a nejspíš nejhmotnější. S SN2016aps se pojí také další hádanka. Plyn, který jsme detekovali, byl většinou vodík. Ale tak hmotná hvězda by obvykle ztratila veškerý svůj vodík díky hvězdnému větru dlouho předtím, než začala pulzovat. Jedním vysvětlením je, že před výbuchem se spojily dvě o něco méně hmotné hvězdy s hmotnostmi kolem řekněme 60 slunečních hmot. Hvězdy s nižší hmotností udrží svůj vodík déle, zatímco jejich kombinovaná hmota je dostatečně vysoká, aby vyvolala párovou nestabilitu.“
