Pevnější beton vytvoří přídavek upravené strusky, vedlejšího produktu při výrobě oceli. Doposud se v surové podobě přidávala jako pojivo do betonu nebo používala při úpravě vody pro odstranění zejména fosforečnanů, ale i křemičitanů, hlinitanů anebo kationtů hořčíku, železa i vápníku. Protože 1 g strusky pohltí 3,8 mg fosforečnanů, účinnost při jejich odstraňování z vody je vysoká, až 90%. Po vyčerpání se absorpční kapacita strusky obnovuje jen obtížné a nákladně. Klíčem k o 17 % pevnějšímu betonu je propojení obou procesů. Do betonové směsi se přidá až struska po nasycení při úpravě vody, tedy obohacená o řadu minerálních látek. Rentgenová strukturní analýza ukázala, že zachycení anorganických sloučenin z vody způsobilo výraznou změnu struktury povrchu pórů. Jak vidíme na obrázku, propojení mezi upravenou struskou a cementovou matricí je mnohem plynulejší, a tudíž pevnější.

„Celosvětově ocelářský průmysl produkuje ročně přes 130 milionů tun ocelářské strusky. Spousta tohoto vedlejšího produktu se již do betonu přidává, ale nevyužíváme plných výhod tohoto materiálu. Vytvoření pevnějšího betonu vyžaduje prostě, abychom strusku nejprve použili k čištění odpadních vod. I když existují technické problémy, které musíme překonat, doufáme, že tento výzkum nás posune o krok blíže ke konečnému cíli, kterým je integrované bezodpadové zpracování všech surovin a vedlejších produktů,“ říká spoluautor publikace Biplob Kumar Pramanik z RMIT University v australském Melbourne.