Alespoň to tvrdí radní na webové stránce našeho hlavního města: „Jako členská země EU se Česká republika hlásí k tzv. lisabonskému procesu, který si klade za cíl učinit z Evropy do roku 2010 nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomiku. Jedním z důležitých nástrojů k dosažení tohoto cíle má být i co nejširší zavádění informačních a komunikačních technologií do veřejné správy“ (přesná adresa je uvedena níže). Připomeňme si, že Lisabonská strategie (nezaměňovat s Lisabonskou smlouvou) byla přijata Evropskou radou na jaře 2000 s cílem, aby se do roku 2010 Unie stala „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou, schopnou udržitelného růstu s více a lepšími pracovními místy a s větší sociální soudržností“. Budeme sebou muset pořádně hodit, abychom to letos všechno stihli.
Není pochyb o tom, že projekt opencard v zásadě není špatný a spíše odpovídá 21.století než papírové známky na tramvajenku a vhazování mincí do parkovacích automatů. V řadě měst ve světě obdobné systému úspěšně fungují již mnoho let. Neustálým přesvědčováním o nesporných kvalitách projektu se vedení pražské radnice snaží zakrývat jednu podstatnou okolnost – není náhodou 888 milionů trochu vysoká cena za všechny ty výhody? Možná ano, možná ne, záleží, co si za ně vlastně koupíme. Místo neustáleho auditování a mnoha slov by k objasnění celé záležitosti napomohlo zveřejnění podrobného rozpočtu, aby si každý mohl svůj názor udělat sám. Zatím to vypadá, že pražská radnice přece jen má pořádnou porci másla na hlavě, protože své mediální vystupování podřizuje zásadě neblaze proslulého Dr.Paula Josepha Goebbelse, jak řešit nepříjemná témata: „Nelhat, mlžit!“
Magistrátní otázky a odpovědi o opencard
