Jistěže ne ve smyslu, v jakém je známe u živočichů, a už vůbec ne, pokud jde o nějaké nervové centrum. To však neznamená, že rostlinné buňky nejsou schopny si předávat signály ve formě akčních potenciálů, i když na rozdíl od živočichů tu hlavní roli hrají ionty Cl- a K+ (u živočichů jsou to hlavně Na+ a K+, i když se tam uplatňuje i transport iontů Cl- a Ca2+). Snad nejlepší ukázkou přenosu informačních signálů je chování masožravých rostlin čeledi rosnatkovitých (Droseraceae) a mezi nimi velkého severoamerického druhu mucholapky podivné (Dionaea muscipula). Ta dokáže sevřít dvě poloviny listu opatřeného citlivými háčkovitými vlásky během 100 milisekund, což je rychlost srovnatelná s pohybem sladkovodních mušlí (ovšem u chobotnice je rychlost přenosu signálu už vyšší – okolo 10 milisekund, a v nervových vláknech savců dokonce 0,4 mikrosekundy). Nedávné studium mucholapky ukázalo, že uzavření „lapacího” listu má tři fáze: první z nich je iniciovaná mechanickým dotekem citlivých vlásků a během 40 milisekund se list uzavře o 20 %, druhá z nich je rychlejší – během 20 milisekund se list uzavře o 60 %, a třetí z nich je opět pomalá, shodná s fází první. Podstatnou úlohu tu hraje druh zakřivení listové čepele.
