Co mají společného testy jaderných zbraní a kriminalistika? Obé spojuje nová metoda identifikace obětí, vyvinutá ve spolupráci Lawrence Livermore National Laboratory a švédského Karolinska Institute. Atmosférické testy atomových pum, prováděné v letech 1955 až 1963, kdy byly zakázány, uvolnily do atmosféry velká množství radioaktivního uhlíku 14, který pomalu podléhá jadernému rozkladu. Kromě toho vzniká C14 v malém množství vlivem kosmického záření. Velmi přesně tedy známe koncentrace uhlíku 14 v prostředí. Vzhledem k tomu, že radioaktivitu dokážeme měřit extrémně přesně, lze určit jeho obsah uhlíku v naší zubní sklovině. Ta se však v průběhu života neobnovuje, takže dle koncentrace uhlíku 14 ve sklovině lze určit, kdy přesně vznikla. Platí to ale jen u osob, narozených po roce 1943. Ti starší měli v roce 1955, kdy došlo k prvnímu nárůstu množství C14 v atmosféře, již zcela vyvinuté zuby. V případě neznáme oběti tedy můžeme velmi přesně určit, kdy ji rostly zuby. Pro přesnou identifikaci to samozřejmě nestačí, k tomu je třeba DNA analýzy, ale lze takto snadno provést předběžnou identifikaci a výrazně zúžit počet osob, u nichž je třeba DNA porovnat.