Současná technika umožňuje konstrukci protéz končetin, které se mohou aktivně pohybovat podle pokynů z našeho mozku. Větší problém představuje zpětná vazba, tedy informace o poloze, kontaktu a jeho síle, která přichází z končetiny do mozku. Sklenici uchopíme jinou silou než železnou traverzu, byť zvednout potřebujeme obě. Uchopení sklenice stejnou silou jako kusu železa by vedlo nejspíš k jejímu rozdrcení. Experti se to snaží řešit pomocí tlakových čidel na povrchu protézy. Viz též akademon.cz 13.9.2005. Zcela jinou cestou kráčí neurobiolog Miguel Nicolelis se svými lidmi z Duke University. Informace o poloze protézy a dokonce o struktuře povrchu, s nímž je v kontaktu, získává pomocí infračerveného senzoru, který je laboratorním krysám voperován do hlavy a pomocí jemných elektrod napojen přímo na příslušná centra mozku. Je otázka, zdali Nicolelisovy výzkumy skutečně povedou k novému typu protéz nebo spíš ke konstrukci nového smyslu pro infračervené záření.
Infračervené protézy
19.2.2013
