Zajímavý systém vzájemně komunikujících nanočástic vytvořil Ramón Martínez-Mánez z Valencijské univerzity spolu s dalšími kolegy. Tvoří ho disperze dvou typů nanočástic z porézního oxidu křemičitého pojmenované S1_gal a S2_gox ve vodě. Po přidání sacharidu laktózy ji chemicky navázaný enzym ß-galaktozidáza (beta-Gal) na prvním typu nanočástic hydrolyzuje na galaktózu a glukózu. Enzym glukozoxidáza (GOx) navázaný na druhém typu nanočástic ji přeměňuje na glukonovou kyselinu. pH prostředí tudíž klesá a otevírají se póry v nanočástici vyplněné N-acetyl-L-cysteinem, který uniká ven. Póry uzavírá čepička z beta-cyklodextrinu, kterou na místě drží benzimidazolová skupina navázaná přímo na povrch nanočástice. Snížení pH jejich spojení uvolní. Póry na nanočásticích S1_gal uzavírají rovněž molekuly beta-cyklodextrinu, avšak připojené disulfudickým můstkem -S-S-. Uvolněný N-acetyl-L-cystein je přeruší, čímž pór otevře. Volně z něj uniká barevná chemická komplexní sloučenina, v důsledku čehož roztok změní barvu. Schéma celého procesu najdeme na obrázku. Jako barevné sloučenina posloužil tris(bipyridyl)ruthenatý kation [Ru(bpy)₃]²⁺. Oba enzymy k povrchu nanočástice poutal přes atom síry klastr atomů zlata, což je standardní metoda.